Rybník Rosnička aneb historie rybníkářství ve Svitavách
S laskavým svolením Mgr. Blanky Čuhelové převzato z webu Městského muzea a galerie ve Svitavách.

Severozápadním směrem od svitavského předměstí, na katastru města Svitavy a přidružené obce historického Moravského Lačnova se od 15. století rozkládalo několik rybníků, spojených v rybniční soustavu. Ta představovala významný prvek vrchnostenského hospodaření - tj. chovu ryb.

První písemné zmínky o pojmenování rybníků pocházejí až z 30. let 16. století, ale o skutečné existenci starších nádrží není pochyb. Rybníky byly zakládány na loukách a mokřadlech v bezprostřední blízkosti města, přičemž základním zdrojem vody byla řeka Svitava a do ní přitékající potoky a vodoteče. Rekonstruovat přesnou polohu vodních nádrží lze částečně až z první katastrální mapy města z roku 1835, ale to již došlo k zásadní změně rybniční soustavy, neboť za olomouckého arcibiskupa Maxmiliana Hamiltona v 70. letech 18. století. většina rybníků byla vysušena a z původních 6 nádrží zůstaly 2 rozlehlejší vodní plochy, aniž zatím reflektují současné umístění nádrží.

S rostoucím zprůmyslňováním města Svitav vzrůstala touha zaměstnanců o provozování z dnešního terminologického hlediska jakési formy rekreace. Již v polovině 19. století byly zakládány tělocvičné spolky a sdružení, které si kladly za cíl rozvoj osobnosti. Masově se začaly budovat a využívat cvičiště, která vyrůstala i mimo hranice města. Spolky s sebou přinášely i dnešní formy organizované i spontánní kondiční turistiky. Ačkoliv turistické trasy neměly klasického značení, byť směřovaly do atraktivních destinací v okolí Svitav (Brlenka, Gajer, Semanín, Valdek, Opatovec, Opatov). Výchozím místem pro tuto formu turistiky bylo právě místo severozípadu Svitav v oblasti městských lesů (Šibeničního lesa, Liščího lesa). Oblíbenost tohoto území měla svůj logický důsledek – návrh o zbudování jakési klidové zóny a díky vynikající dostupnosti dopravní i sportovní zóny. Na místě někdejšího Šibeničního rybníka a stejnojmenného lesa se v roce 1928 začal realizovat projekt výstavby Pamětního háje hrdinů, tj. klidové zóny, jejímž původním záměrem bylo připomenutí svitavských obětí 1. světové války. Velkorysé plány počítaly, kromě vystavění lesních kaplí, i vybudování lesního amfiteátru, jehož realizaci zbrzdila 2. světová válka.

Komplexnost řešení této klidové zóny však znamenalo i využití pozemků severně od dnešní komunikace I. třídy/43 směřující na Litomyšl. Pole a louky v okolí dnešní továrny Westvaco a orlíku byly využívány sportovními kluby jako fotbalové hřiště standardních rozměrů, pro které nebyly přímo ve městě pozemky. Sportovní a rekreační funkce této destinace byla umocněna projektem rekreačního areálu – totiž zavodněním plochy louky a zbudováním rekreačního areálu Horního rybníka, tedy dnešní Rosničky. realizace projektu proběhla v letech 1928-1929 a ve výsledku představovala významný krajinotvorný zásah.

Celá funkce klidové zóny měla i výrazný faktor vytvořením přírodní přistávací plochy letiště (to vzniklo na dně vysušeného rybníka v prameništi Studeného potoka), zachováním sportovišť, byť v omezené míře, vybudováním zpevněných komunikací k vodní nádrži, resp. hráze se stavidlem. Tato logická rekultivace pozemků si kladla za cíl vytvořit skutečně rekreační zónu veřejného přírodního koupaliště s pláží a ulehčit tak stále více navštěvovanému veřejnému koupališti na Pivovarském rybníce na katastru svitavského předměstí. Výhodou nově zřízeného koupaliště byla rozsáhlá písečná pláž a vhodná profilace terénu, která vznikla odbahňováním (vysoušením) rybníka v 18. století a vytěžení bahna svitavskými občany. Ukázalo se, že jemný písek, který tvořil podloží rybníka, je stavebně nevyužitelný, a tak se jasným vyústěním záměru města stalo vybudování písečné pláže s účelovými stavbami – restaurací, převlékárnou, sociálním zázemím a stavbami rekreační vybavenosti – mola, lávky, 10 metrů vysoké skokanské věže. Výhodná poloha rybníka, který byl pravděpodobně využíván i k chovným účelům, však znamenala i následný rozvoj okolí. V bezprostřední blízkosti rybníka, naproti hrázi, vyrostly i vyhledávané tzv. lesní restaurace s tanečními parkety. Významným podnětem pro rozvoj oblasti bylo vybudování studny s pitnou vodou v sousedství těchto restaurací. Následné komunikační propojení s okolními lesy vedlo k rozvoji turistiky a předpokládalo i místo pro pořádání oblíbených běžeckých závodů. Dramatický zvrat v historii destinace Horního rybníka představoval rok 1945. Rybník se stal místem lidských tragédií, spojených s prvními dny po osvobození. Navážení vojenské techniky a munice do rybníka, zdevastování staveb a vypálení hlavních dřevěných budov na pláži znamenaly césuru v rekreační funkci rybníka.

Poválečné osudy lokality zůstávají nejasné. Háj hrdinů byl zcela zdevastován až na několik zbytků pomníků a obnovení potencionálu rybníka muselo počkat až na začátek 50. let, a to se souvislostí nové koncepce rybníkářství. Zdá se, že zbudováním Dolního rybníka (1953) byly učiněny kroky pro obnovení rekreační funkce Horního rybníka.

Přesto, že zanikly lesní restaurace, vznikaly v 60. letech v okolí Horního i Dolního rybníka zahrádkářské kolonie. V roce 1966 byla založena kolonie U Rosničky, která, zdá se, byla impulzem k rozvoji území.

Teprve 1. července 1967 byl na Horním rybníce otevřen nový rekreační areál, tzv. rekreační středisko. Otevřena byla půjčovna loděk, gumových matrací, slunečníků a stánek s občerstvením. To vše bylo součástí 1. etapy budování rekreační zóny. V roce 1969 byla opravena hlavní hráz rybníka se stavidlem. Až 18. srpna 1973 byla předána do užívání rekreační chata Rosnička, kterou vybudovali svépomocí v akci "Z" členové Českého rybářského svazu (viz naskenovaná "Fotokronika roku 1972").  Téhož roku byla vybudována živičná cesta podél zahrádkářských kolonií, která dosáhla až k pláži Horního rybníka. Analogicky bylo v místech bývalého Háje hrdinů otevřeno rekreační středisko – turistická základna v Pionýrském háji. Rybník Rosnička se stal na dlouho dobu (až do 80. let) jedinou vodní nádrží, určenou k rekreaci ve městě. Jeho písková zóna podél nezpevněné turistické komunkace se od roku 1985 stala místem konání festivalů trampské a folkové hudby (Vandrbál) a rok před tím, 30. října 1984 byla otevřena naučná stezka K pramenům řeky Svitavy se 7 informačními tabulemi. Rybník se, kromě branných závodů a podobných soutěží, stal také místem konání závodů na ledové ploché dráze (např. 1991). Historie motosportu má i zajímavé datum - v roce 1950 se v okolí Horního rybníka uskutečnily velké terénní motocyklové závody "O cenu města Svitav", za účasti 4000 návštěvníků.

Motorismus obecně vedl k projektu vybudování autocampu v sousedství rybníka. Ačkoliv byly vytvořeny předpoklady pro zřízení takového areálu, projekt nebyl v celé šíři realizován. Koncem 80. let byla vybudována nezpevněná parkoviště podél zahrádkářských kolonií. Kolonie samy byly programově rozšiřovány v areálu obou rybníků a byla zde povolena typizovaná výstavba rekreačních chatek. Zakládání nových osad probíhalo po celá 90. leta 20. století.