Text převzat ze stránek ČRS (odkaz k přímému stažení); autorem je JUDr. Alexandr Šíma

PYTLÁCTVÍ po rekodifikaci trestního zákona

Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon. Rekodifikace trestního práva se významně dotkla i rybářů.  Nově totiž formuluje skutkovou podstatu trestného činu pytláctví. Původně bylo pytláctví upraveno v ust. § 178a zák. č. 140/1961 Sb. mezi trestnými činy proti pořádku ve věcech veřejných. Nyní je pytláctví upraveno v § 304 tr. zákona, tedy mezi trestnými činy spáchanými proti životnímu prostředí. Tato změna v systematice zařazení trestného činu pytláctví sama o sobě nemá žádný podstatný praktický význam.

 I.
Trestný čin pytláctví – změna skutkové podstaty

 Podle předcházející trestněprávní úpravy se pytláctví dopustil ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby…“ Z toho je zřejmé, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačovalo samotné jednání, tedy lov, a vůbec nebylo nutné, aby pytlák něco ulovil. Součástí skutkové podstaty tohoto trestného činu nebyl vznik škody, natož pak dokonce nějaká výše škody. Jedinou další podmínkou bylo, že protispolečenské jednání pytláka dosahovalo stupně nebezpečnosti pro společnost většího než nepatrného (u mladistvých pachatelů většího než malého). Zda tato podmínka byla splněna hodnotil státní zástupce, když se rozhodoval, zda podá obžalobu k soudu nebo věc postoupí správnímu orgánu k projednání přestupku. Byla-li podána obžaloba, posuzoval pak už splnění této podmínky soud.

Současná úprava tr. činu pytláctví však přináší podstatnou změnu. Pytláctví se dopustí ten, kdo neoprávněně uloví zvěř nebo ryby…“  Znamená to, že pokud někdo neoprávněně loví, avšak dosud nic neulovil, dopouští se pouze přestupku.

Takového pachatele nelze stíhat ani za přípravu k trestnému činu pytláctví, protože to by muselo být v zákoně výslovně uvedeno, že příprava je rovněž trestná, a tak tomu u tohoto trestného činu není.

Velmi problematické je ovšem i stíhání pro pokus trestného činu pytláctví. Proč? Trestného činu pytláctví se lze dopustit pouze úmyslně, nikoliv z nedbalosti. Ale i pokusu pytláctví se lze dopustit jen úmyslným jednáním. A úmysl pachatele musí zahrnovat i to, že chtěl nebo alespoň byl srozuměn s tím, že způsobí škodu na rybách či zvěři vyšší než nepatrnou, tedy vyšší než 5.000,- Kč. Praktické zkušenosti ukazují, že takový úmysl se pachateli prokazuje nadmíru obtížně.  Pokud loví ryby a dosud nic neulovil, pak prokázat mu, že jeho úmysl ulovit několik pstruhů zahrnoval i to, že způsobí (tedy chce ji způsobit nebo je s tím alespoň srozuměn) škodu větší než 5.000,- Kč bude úkol nadmíru obtížný. Tudíž závěr je zřejmý – zúžení trestněprávního jednání pytláka až na dokonaný čin (s jen chabou možností postihu pokusu tohoto trestného činu) nelze hodnotit jinak než výrazně negativní opatření při ochraně životního prostředí.

 II.
Výše škody jako znak skutkové podstaty

 Zainteresovanou veřejností je důvodně za nedostatek považováno, že mezi formální znaky skutkové podstaty trestného činu pytláctví byla zařazena výše škody, resp. hodnoty ulovených ryb nebo zvěře nad 5.000,- Kč.  Současnou zákonnou úpravou vymezené pytláctví nastolilo situaci, kdy pytlák uloví na chovném pstruhovém potoce 40 matečních ryb o celkové hmotnosti 15 kg, čímž zlikviduje základ chovného hejna ohrožené šumavské formy  pstruha obecného, dopustí se tedy jednání vysoce společensky nebezpečného, za což by byl do konce roku 2009 stíhán pro trestný čin, ale nyní si vyšetřující policista i dozorující státní zástupce  spočítají, že stojí-li 1 kg pstruha např. 200,- Kč, pak 15 x 200 = 3.000 Kč a je to rázem přestupek a nikoliv trestný čin. 

A řešení této krajně nepříznivé situace? Jedna z možností je změna trestního zákona a v podstatě návrat k původní úpravě. Jde o možnost pouze teoretickou, prakticky bez šance na úspěch. Chtějí-li se o to rybáři či myslivci přesto pokusit, musí s takovým návrhem atakovat svého poslance nebo senátora.

Druhou možností je, že hodnota ulovených ryb se nebude odvíjet od jediného kriteria, jímž je cena jejich masa, ale v úvahu budou brány i takové skutečnosti, zda jde vzácný druh, chovný kus, zda je tím ohrožen i do budoucna chov apod. A jak k takovému hodnocení dospět?

Zásadní otázkou pro rybáře a myslivce je, jak bude soud hodnotit způsobenou škodu, z čeho bude vycházet při zjišťování výše škody. Laický názor, že v řízení proti obžalovanému z trestného činu pytláctví je vždy nutný posudek soudního znalce, že v každém jednotlivém projednávaném případě je takový posudek zcela nezbytný a nelze oceňování škod přenechat jiným osobám, je nesprávný. Je tomu totiž právě naopak!

Podle ust. § 105 odst. 1 trestního řádu je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není dostačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. Podle odst. 5 téhož zákonného ustanovení o odborné vyjádření lze požádat i osobu, která je zapsána v seznamu znalců (tedy i soudní znalec může podat jen odborné vyjádření), a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.

Znalecký posudek se tedy vyžádá teprve tehdy, jestliže pro složitost posuzované otázky nepostačuje odborné vyjádření. Trestní řád v některých případech obligatorně vyžaduje přibrání znalce, ovšem v případě zjišťování výše škody na rybách tomu tak není.  Judikatura soudů výslovně zmiňuje, že právě odborné vyjádření se vyžaduje při zjišťování „ceny zboží či služeb“, což je typicky náš případ.

Ke stanovení výše škody na upytlačených rybách tedy určitě stačí odborné vyjádření. Je logické, že podávat by je mělo především připadá Ministerstvo zemědělství (MZe). Je také nepochybné, že právě na tento úřad se budou orgány činné v trestním řízení obracet. MZe k řešení tohoto problému má dvě možnosti (neuvažuji-li o té třetí, kterou je úplné odmítnutí odborné vyjádření podat). První je ta, že podá odborné vyjádření ad hoc, tedy bude  každý jednotlivý případ hodnotit a posuzovat samostatně. Druhou možností je, že bude vycházet z předem stanoveného „ceníku“.  Jeho sestavení by jistě nebylo vůbec jednoduché, mělo by se na něm podílet více zainteresovaných, především Český rybářský svaz, Rybářské sdružení, Českomoravská myslivecká jednota atp. Ale MZe by rozhodně nemělo rezignovat na zpracování takového ceníku, který by byl nejen základem pro jeho odborná vyjádření v jednotlivých případech, ale napomohl by sjednocení názorů na oceňování upytlačených ryb nebo zvěře a tím by také výrazně přispěl k tomu, že už od počátku hodnocení pytlákova jednání a jeho následků bude výrazně zřetelnější, zda se jedná o trestný čin či pouze přestupek. Velmi potřebný pak by byl při stanovení výše škody při uplatňování její náhrady žalobou v občanskoprávním řízení.

Samotné ČRS či ČMMJ nebudou těmi, které budou orgány činné v trestním řízení (nebo soudy v občanskoprávním řízení) oslovovat se žádostí o odborné vyjádření, protože zpravidla budou v trestním řízení vystupovat jako poškození (a v občanskoprávním řízení jako žalobci), čili budou mít subjektivní zájem na výsledku řízení.

 III.
Pytláctví – trestný čin versus přestupek

 Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2009 byl u pytláctví rozdíl mezi trestným činem a přestupkem v podstatě jen v míře společenské nebezpečnosti jednání pachatele. Aby takové jednání bylo trestným činem, musel být stupeň jeho společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný (u mladistvého pachatele vyšší než malý). Tudíž ulovil-li pytlák např. 120 ks bílé plevelné ryby, mohlo být jeho jednání posouzeno jako nepatrně společensky nebezpečné a byl proto stíhán pro přestupek. Ulovil-li však 8 ks generačních pstruhů, bylo jeho jednání značně převyšující nepatrnou míru společenské nebezpečnosti a byl stíhán pro trestný čin. Ale co je významné, totiž že mohl být za trestný čin stíhán i pytlák, který jen lovil, byť zatím nic neulovil. Takový lov v chovném pstruhovém potoce by pro svoji společenskou nebezpečnost mohl být jako trestný čin posouzen.

Vlivem změny skutkové podstaty trestného činu pytláctví a vzhledem k tomu, že ke změně skutkové podstaty přestupku pytláctví podle § 35 odst. 1 písm. f/ zák. č. 200/1990 Sb, o přestupcích nedošlo, nastala situace, kdy pouhý neoprávněný lov (zatím bez úlovku) je pouze přestupkem (s malou výhradou zmíněnou výše – viz pokus trestného činu). Neoprávněný lov, a nyní už i s úlovkem do hodnoty 5.000,- Kč je stále jen přestupkem. A teprve až neoprávněný lov s úlovkem v hodnotě nad 5.000,- Kč je trestným činem.

Za trestný čin pytláctví (v základní skutkové podstatě) může být pachatel potrestán odnětím Svobody až na dvě léta zákazem činnosti nebo propadnutím věci či jiné majetkové hodnoty.

Za přestupek pytláctví může být podle přestupkového zákona uložena pokuta do 8.000 Kč a zákaz činnosti. Podle zákona o rybářství může být za přestupek pytláctví na rybářských revírech (nikoliv třeba v rybochovných zařízeních) uložena pokuta do výše 30.000 Kč (to za předpokladu, že součástí „bližších podmínek výkonu rybářského práva“ podle § 13 odst. 9 zákona o rybářství se platně stanou povinnosti uvedené v § 13 odst. 1, odst. 7 zákona o rybářství tak, jak tomu na revírech ČRS již je).

Za přestupek jsou tedy menší sankce, jejich vymahatelnost (uložených pokut) je často velmi problematická, trestnost přestupku se promlčuje podstatně dříve než u trestného činu, přestupek se nezaznamenává do trestního rejstříku…… Preventivní funkce trestněprávní úpravy pytláctví je tedy minimální.

 IV.
Co dál?

I za současné právní úpravy je třeba, aby

• rybářská stráž hlásila všechny zjištěné případy neoprávněného lovu Policii ČR, případně příslušnému státnímu zástupci (na nich je, aby provedli právní kvalifikaci jednání pytláka)
• poškozený (uživatel revíru nebo subjekt hospodařící na rybochovném zařízení) vždy uplatňoval náhradu škody způsobené pytlákem, a to v trestním řízení či přestupkovém řízení proti němu vedeném nebo žalobou v občanskoprávním řízení
• MZe spolu se zainteresovanými subjekty vypracovalo metodické pokyny k posuzování hodnoty ryb pro potřeby náhrady škod způsobených pytláctvím (tedy jakýsi „ceník“), v němž by byly zohledněny všechny relevantní skutečnosti ovlivňující „hodnotu“ ryb
• rybáři i myslivci odpovědně zhodnotili, zda je nutné a také reálné iniciovat novelu ust. § 304 trestního zákona.

Ještě malá poznámka k problematice trestního postihu pytláctví.

Uveřejnění příspěvku o nové trestněprávní úpravě postihu pytláctví v březnovém čísle Rybářství vyvolalo značný zájem i bohatou polemiku. Za ohlasy a příspěvky k diskusi děkuji, zejména za ty inspirativní. Jeden z nich obsahoval velmi zajímavý námět, totiž zda k ochraně myslivosti a rybářství nelze využít i úpravy skutkové podstaty trestného činu podle § 301 tr. zák. Pokusil jsem se nalézt odpověď. Předesílám, že zřejmě teprve judikatura soudů a vědecká pojednání teoretiků trestního práva nám v budoucnu dají přesvědčivou odpověď na naší otázku; jenomže ta budoucnost je, jak známo, poměrně vzdálená.

Skutková podstata trestného činu odnímání nebo ničení živočichů a rostlin podle § 301 tr. zák. chrání volně žijící živočichy, tedy v našem případě zvěř žijící v lesích a ryby ve vodách.  Na tom nemění nic okolnost, že některé (nebo dokonce většinou) ryby a zvěř jsou vysazovány či naopak jejich množství regulováno. Trestného činu se dopustí ten, kdo tuto zvěř či ryby odnímá z přírody. Pod tímto pojmem mohou myslivci a rybáři důvodně rozumět činnost, kterou jinak nazýváme pytláctvím.

Za velmi významné lze považovat, že tohoto trestného činu se lze dopustit i z nedbalosti (zatímco tr. činu pytláctví jen úmyslně).

Zákonnou podmínkou ovšem je, že pachatelem musí být „odejmuta z přírody“ zvěř nebo ryby v takovém množství, že je tím ohrožena místní populace těchto živočichů. Tedy na rozdíl od tr. činu pytláctví není vůbec rozhodující hodnota upytlačené zvěře nebo ryb. Může tudíž jít i o menší množství vzácného druhu (např. živočichů uvedených v červené knize ohrožených druhů). Akcentovat je třeba i to, že se jedná o ohrožení místní populace, byť třeba jinde by odnětí z přírody stejného množství zvěře nebo ryb nemuselo mít tak fatální důsledky, takže by místní populace tohoto druhu ohrožena nebyla. Nelze podat univerzální výklad tohoto pojmu, neboť vzájemný vztah množství ulovené zvěře či ryb a míra ohrožení místní populace bude vždy posuzovatelná v každé konkrétní věci samostatně. Za důkaz budou sloužit zřejmě především zprávy orgánů a organizací zabývajících se ochranou přírody.

K tomu, aby výše popsané jednání bylo trestné však zákon vyžaduje ještě jednu podmínku. Jednání pachatele totiž musí být zároveň porušením jiného předpisu nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci. Budeme-li pátrat po tom, co je tím jiným předpisem, musíme vyjít z toho, že do trestního zákoníku byl tento trestný čin zařazen na základě požadavku Úmluvy o biologické rozmanitosti uzavřené dne 5.6.1992 v Rio de Janeiru (viz č. 134/1999 Sb.), z níž také vyplývá, že tím stěžejním předpisem, který má být porušen, je zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody.  Jeho  ustanovení § 5 odst. 1 pak deklaruje, že tím orgánem veřejné moci je třeba rozumět orgán ochrany přírody, a to včetně obecního či krajského úřadu. Ovšem teprve tehdy, když takový orgán vydá rozhodnutí, jímž byla omezena či zakázána rušivá činnost a toto jeho rozhodnutí bude porušeno odnětím zvěře nebo ryb z přírody, může být naplněna skutková podstata trestného činu podle § 301 tr. zák. Zřejmě tím tedy bohužel nebudou míněna rozhodnutí příslušného rybářského orgánu (zpravidla krajského úřadu), kterým stanoví závazný zarybňovací plán pro rybářský revír, jinými slovy určí, jakou obsádku z hlediska druhů a množství musí tento revír mít. To ovšem znamená, že pokud tento výklad nebude překonán doktrínou či judikaturou soudů jako neodůvodněně restriktivní (a já bych tomu byl moc rád, kdyby překonán byl), pak myslivcům a rybářům v boji proti pytlákům moc nepomůže.

Pokud tedy někdo neoprávněně uloví zvěř nebo ryby, připadá v úvahu tento postih

• pachatel byť i z nedbalosti loví (ani nemusí nic ulovit) a třeba i již ulovil zvěř nebo ryby v hodnotě do 5000 Kč, jedná se o přestupek pytláctví podle § 35 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích
• pachatel byť i z nedbalosti ulovil (odebral z přírody) zvěř nebo ryby v množství (bez ohledu na jejich hodnotu), že tím ohrožuje místní populaci, a porušil tím rozhodnutí orgánu ochrany přírody, jedná se o trestný čin dle § 301 tr. zák.
• pachatel úmyslně uloví zvěř nebo ryby v hodnotě nad 5.000 Kč, jedná se o tr. čin dle § 304 tr. zák.

                                                                                          JUDr. Alexander Šíma